THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská punková kapela V.T.MARVIN působí na naší klubové scéně už 15 let a letošní album „Poloprofesionálové“ je jejich pátým zápisem. O to smutnější je fakt, že jejich hospodský punk nedoznal od počátků kapely žádných zásadních úprav, a tak si to čtveřice vesele mastí tak, aby dejvický Jaroušek, který chodí na jejich koncerty, nebyl zklamaný. Vždyť mít všechno na háku je krédem kapely.
Ze skladeb umístěných na tomto CD je poznat, že skupina dosáhla určité hráčské úrovně a vyhranosti, se kterou by se dal předvést i zajímavější hudební výraz. V.T.MARVIN se však drží zuby nehty svého přímočarého punku s hospodskými texty. Kapela si zřejmě říká: „K čemu hrát složitěji, k čemu si přidělávat problémy“, bohužel však podle mne špinavý tří akordový rock´n roll s velmi neotesaným zpěvem nemůže na nějaké kloudné ohodnocení stačit. Ano, zpěvákův výraz je jeden velký průser. Působí na mě, jako by se onen týpek k mikrofonu zrovna připotácel od tácku s poloprázdným půllitrem. Jeho hulákání možná slavilo úspěchy v těsně porevoluční době, ale v současnosti nemá toto vyřvávání na scéně kloudné opodstatnění. Zpěv u V.T.MARVIN je zkrátka mizerný a nic na tom nezmění ani fakt, že kapela hraje punk. I v tomto stylu totiž existují zajímaví zpěváci. Nejzajímavější se mi tak jeví užití dechových nástrojů v několika skladbách, které osvěží jinak dost šedivé album. Tuto jednotvárnost ještě víc umocňují básničkově stavěné texty. Co se náplně textů týče, jsou někdy povedené více, tak jako v případě „Ví kam chodíš na pivo“ nebo „Dvougenerační beat“, a někdy méně jako u „CI5“ (…v pět zase vstávám, Cowley mě volá musím jít…přes den zas v akci budu fit“). Zajímavá je pocta oblíbené kapele „Motorhead“, kde kapela užívá pro Lemmyho sebranku tolik typický kytarový motiv. Nejhorší skladbou na albu je pak „Dobřý večer“, která působí jakoby byla nahraná v hospodě a navíc vtipnost jejího textu jsem nepochopil („…Bude pršet, jdem lejt. Co chceš? Zákopčáník!…“)
V.T.MARVIN zkrátka nahráli další banální punkové album s obyčejnými texty, špatným zpěvem a na punk lehce nadprůměrnou instrumentací.
Banální punkové album s obyčejnými texty, špatným zpěvem a na punk lehce nadprůměrnou instrumentací.
4 / 10
Bád
- zpěv
Čadek
- basa, zpěv
Peclík
- kytara, zpěv
Svoboda Bém
- bicí, zpěv
1. CI5
2. Tichý a klidné bydlení
3. Ví, kam chodíš (na pivo)
4. Dvougenerační beat
5. Zima
6. Dr.Smůla
7. Kamarádi z mokré čtvrti
8. Tady bude klid!!!
9. Motorhead
10. Pochodem rozchod!
11. Dobřý večer
Vydáno: 2005
Vydavatel: Cecek Records
Stopáž: 38:20
Produkce: V.T.Marvin
Studio: ČKD Harfa
Dalsi krcmovy punk, spev je zly aj na tento styl. Naj. skladba: Tady bude klid!!!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.